V poslední době jsme zaznamenali růst ceny zlata a stříbra. Tato skutečnost oživila zájem nejen investorů, protože výrobky z drahých kovů vlastní téměř každý.
Ti, kteří se rozhodnou výrobek z drahého kovu prodat, řeší kde a za jakou cenu. Mnoho z nás vlastní neúplné a poškozené šperky, které nelze opravit nebo je jejich oprava příliš nákladná, popř. vlastní výrobky, u kterých si není jist, o jaký materiál se jedná.
Punc
Pokud si svůj šperk nebo nadějný kousek prohlédneme podrobně, možná najdeme drobnou značku, punc, která nám může o materiálu něco napovědět. Řekne nám (pokud punc najdeme a pokud se nám ho podaří identifikovat), z jakého kovu je předmět vyrobený, v jaké je kov ryzosti a ve které době předmět vznikl, protože puncy se v čase měnily a současně jsou zaznamenány, takže je lze ověřit.
Už v dávných dobách si výrobci značili své výrobky. Se vznikem cechů a zavedením pravidel byla každému výrobci přidělena unikátní značka. Zároveň byl kontrolován deklarovaný obsah drahého kovu ve slitině. V současnosti na tuzemském výrobku nalezneme kromě puncu a výrobní značky také ryzostní číslo (udává obsah drahého kovu v tisícinách).
Platné i historické puncovní značky si můžeme ověřit v literatuře, například v brožuře „Seznam puncovních značek, platných na území České republiky„ a v knize „Vývoj českého puncovnictví“. Obě publikace vydal Puncovní úřad.
Kromě současných českých značek jsou platné všechny puncovní značky, které platily v historii na území Československa, tedy značky rakousko-uherské, československé, protektorátní i značky Slovenského štátu. Naopak neplatí puncy, které byly v době 2. světové války zavedeny na československém území, obsazeném cizími státy (značky rakouské, polské a maďarské). Na území ČR platí také značky Úmluvy o kontrole a označování předmětů z drahých kovů (Vídeňské konvence), k níž ČR přistoupila v roce 1994. Po vstupu ČR do EU byly postupně uznány také puncy některých členských států.
Puncovnictví má u nás dlouhou tradici (již od přelomu 18. a 19. století) a je vůbec jednou z nejstarších činností při ochraně zájmů spotřebitele.
Puncovní úřad
Nejspolehlivější řešení, pokud váháme nad možným drahým kovem nebo jeho označením, je navštívit přímo Puncovní úřad což je státní instituce, která jako orgán státní správy vykonává státní správu na úseku puncovnictví a zkoušení drahých kovů. Legislativní úprava je obsažena v zákoně č. 539/1992 Sb., o puncovnictví a zkoušení drahých kovů (puncovní zákon) a prováděcí vyhlášce FMH č. 540/1992 Sb.
Pokud předmět z drahého kovu projde puncovním úřadem a je řádně označen – pak mají prodávající i kupující absolutní jistotu, že obsah kovu je takový, jaký značka uvádí (u nás velmi okrajovou otázku falšování puncovních značek můžeme pominout). Na puncovním úřadu lze získat přehled platných puncovních značek.
Na druhou stranu platí, že každý předmět z drahého kovu, který je předmětem obchodu, musí být řádně označen platným puncem.
V případě, že jsme se rozhodli předmět, o které doufáme, že by mohl být z drahého kovu, prodat a on není opatřen platnou puncovní značkou (popř. nejsme-li si jisti nebo je značka nečitelná), doporučujeme jednoznačně navštívit puncovní úřad a požádat o přezkoušení a označení. Puncovní úřad nám za poplatek (u stříbra gram za jednu korunu, u zlata jeden gram za 40 Kč) předmět přezkouší a označí. Označuje se nejčastěji puncovní značkou nebo je žadateli vydáno písemné osvědčení, popř. je předmět označen plombou. O způsobu označení rozhoduje: hmotnost, stáří a také charakter předmětu. Pokud se totiž jedná o takzvané staré zboží (tedy o starožitnost), pak by vyražením puncovní značky mohlo dojít k jeho poškození. Zde se používá jiné značení – přiložení certifikátu nebo plomby, nebo šetrnější způsob značení, kdy je puncovní značka vypálena laserem. O způsobu značení rozhoduje puncovní úřad.
Puncovní úřad nám může nejenom zjistit ryzost, ale můžeme zde požádat o stavení např. zlatých nebo stříbrných zlomků do slitku. Minimální množství, které Puncovní úřad staví do slitku, je 15 g zlata nebo 50 g stříbra. Slitek (s ověřeným obsahem drahého kovu) si můžeme schovat nebo ho můžeme prodat. Výkupem a prodejem drahých kovů se však Puncovní úřad nezabývá.
Slitek
Drahý kov můžeme nabídnout společnostem, které se výkupem zlomků nebo slitků drahých kovů zabývají (vykupují obvykle zlato, stříbro, někdy i platinu), zpravidla to bývají firmy vyrábějící šperky. Tyto firmy většinou nepředpokládají, že jim zákazníci nabídnou slitky s ověřeným obsahem drahého kovu. Organizace pak sama kvůli výkupu provede analýzu a z drahých kovů vytvoří slitek, a analýzu i slití zaplatí ten, kdo drahý kov k vykoupení přinesl. Je proto vhodné si předem zjistit, jakými poplatky je výkup slitku zatížen, protože ceny za tyto služby musíme odečíst od celkové ceny výkupu. Také je vhodné si předem ověřit kurz drahého kovu jako takového.
Jestliže budeme hledat aktuální kurz ceny např. zlata, je třeba si uvědomit, že se uváděná hodnota se týká zlata ryzího. Musíme tedy zjistit obsah ryzího kovu ve slitku. Puncovní značka (ryzostní číslo) nebo analýza nám udá ryzost v tisícinách, např. slitek o hmotnosti 75 g a ryzosti 585/1000 (obsahuje 58,5 % ryzího kovu) tj. 75 x 0,585 = 43,875 g ryzího kovu.
Touto cestou je tedy možné zhodnotit i takové předměty z drahých kovů, které by asi jiné uplatnění nenašly. Je pravda, že označení a případnému slití je třeba věnovat čas a zaplatit poplatky, na druhou stranu punc – jistota o kvalitě – cenu předmětu zvyšuje. Některé společnosti, které drahé kovy vykupují, možná sice na rozdíl od Puncovního úřadu nevyžadují při výkupu určité minimální množství, je ale vhodné zvážit, při jaké hmotnosti drahého kovu se vše vyplatí včetně vynaloženého času.
Ivan Kozel
